Závěrem k Číně
Zážitky z Číny byly mnohdy tak intenzivní, že možná občas trochu zastínily to, co jsme zažili v předchozích zemích. Tak, jako v Číně, jsem se ještě nikdy nikde necítila. Rozhodně musím říct, že je krásná – hory, pouště, Velká čínská zeď… A hodně intenzivní je i pocit přelidněnosti ve městech kontrastující s naprostou vylidněností v jiných oblastech. Nacpat dvě České republiky do jednoho města opravdu není jen tak. Ten nový pocit, který jsme dříve nezažili, ale spočíval v něčem jiném. Byl to strach z režimu. V této komunistické zemi má slovo svoboda hodně pokřivený význam. Zažila jsem mnohé z toho, co mi dříve jen vyprávěli lidé starší než já, kteří si pamatují dobu totality u nás. Ano, právě kvůli tomu jsem tam chtěla jet a zažít si to na vlastní kůži. Vážně – ten týden stačil, nevím, jak to náš národ vydržel celá desetiletí. Nikde jinde jsem neviděla takový počet hlídačů, securiťáků, policistů a vojáků, kteří na vás dohlíží neustále – a kdyby to náhodou nestačilo, nebojte se. Čína má vaše otisky prstů a taky dobře nasnímaný obličej. A kamery naprosto všude, nedivila bych se, kdyby dokázaly obličej rozeznat. Jsou ve výšce okolo 3 metrů a namířené přímo do tváří. Na ulici, v metru, na zastávkách MHD, v památkách, v budovách, v hotelu… Bez záznamu si nezajdete ani do parku. Všude jsou hlídači, kteří vás upozorní, že ve frontě nestojíte dost rovně nebo že jste na nástupišti moc blízko žluté čáry, protože se jí dotýkáte špičkou boty. Nikdo nevybočuje, nikdo si netroufá nic říct, obzvlášť po tom, co ten den už prošel deseti rentgeny a šacováním pod dohledem policie a dalších deset ho ještě čeká. Na větších zastávkách vlaků nebo autobusů stojí nastartované vozy s velkým nápisem SWAT (speciální vojenské jednotky). V televizi běží programy o tom, jak je Čína úžasná – krásné záběry z přírody, dokumenty o lidech, kteří s naprostým nadšením dělají svou práci, a dělají ji nejlépe a všichni se díky tomu budou mít dobře. Rodina ručně sklízející své políčko s úsměvem na tváři, protože nikde jinde než v Číně by určitě tak dobrá úroda nevyrostla, inženýři z továrny na stroje, kteří přece denně přicházejí se skvělými inovacemi a všichni jsou z toho nadšení, staří lidé, kteří celý život dřeli a teď dřou dále, z čehož jsou taky nadšení, protože je to pro dobro Číny, že jo. Po tomhle pořadu následuje kulturní pořad, ukazující Číňany s nějakým talentem – zpívají, hrají divadlo, kouzlí, tančí… Když přepnete na zprávy, nejdřív krátce ukážou vážné problémy, které jsou ve světě, a pak už se orientují na čínskou agitku. Kdo by chtěl jiný zdroj informací, než jsou čínská média, má docela smůlu. Internet je cenzurovaný. Povolené jsou jen čínské stránky a čínské aplikace. Neexistuje Google ani sociální sítě. Wikipedii zablokovali taky, protože psala pravdu o tom, co se před 30 lety stalo na náměstí Tiananmen, na kterém proběhly masové protesty proti režimu, které byly odporným způsobem potlačeny a množí lidé přišli o život, nebo možná ještě dodnes sedí na mřížemi. Oprávněně se tato událost nazývá Tiananmenský masakr. Vygooglete si to. Je to hodně zajímavé čtení. Tady si to přečíst můžete. Dnes je to to nejhlídanější místo, na kterém jsem kdy byla, a to jsem byla i v Černobylu. Tam, pod obřím obrazem Mao Ce Tunga a dohledem armády má člověk strach cokoliv říct, nebo se jen špatně zatvářit. Fotili jsme se s úsměvem, protože tam si ani nic jiného netroufnou místní ani turisté. Všichni jsme přece rádi, že jsme tady a nikdy se tady nic špatného nestalo. Nikdy. Uvnitř to ve vás přitom vře.
Nevím, jestli je to důsledkem tlaku režimu, nebo nějakou přirozenou náturou Číňanů, ale je nutné říct, že tahle země maká. Právem se stala ekonomikou světového významu. Nejen že dokáže zásobovat svět snad čímkoliv a v jakémkoliv množství, ale taky dobře zvládá vlastní údržbu. Na ulicích je oproti mnohým jiným zemím čisto, většina domů vypadá obstojně zevnitř i zvenku. Byla to příjemná změna oproti Rusku, kde je úplně normální, že je váš dům smradlavá díra, spíš naopak je podezřelé, když je nový a čistý :D Tak obecně by se tyto dvě země daly považovat za protiklady – nejhlídanější země s nejutlačovanějšími obyvateli, jakou jsem kdy poznala vs. země, která je tak obrovská, že se prostě ani hlídat nebo udržovat nedá a každý žije naprosto podle svého.
Číňané jsou hodně pyšní na své tradice a rádi je dodnes dodržují. To je krásné vidět. Z čeho už jsem tak nadšená nebyla byl pocit, že tady platí pravidlo „když tě to nezabije, je to k jídlu“. V Číně je minimum holubů (zatímco hned za hranicemi v Mongolsku jich bylo víc než dost). Na jídelních lístcích v restauracích uvidíte snad úplně všechno, co je jen možné. Je to trochu i lekce z biologie – připomenutí tolika živočišných druhů a tolika částí těl. Psy nebo kočky jsme ale nikde k jídlu neviděli, i když to je častým terčem vtipů tady v Evropě.
Čína je země, která zanechává silný dojem. Moc bych jí přála, aby dostala zpět svobodu. I když spousta lidí ani neví, že ji vlastně nemají. V Číně to bylo jiné, než jsem čekala, a je těžké popisovat takové zkušenosti textem. Zajeďte si tam, vyzkoušejte si to na vlastní kůži. Stojí to za to.